Za bukem


Když se ve Spartě narodil chlapec, byl nad útesem před zrakem matky prohlédnut, zda nemá nějakou fyzickou vadu, a teprve tehdy, když byl shledán dokonalým, byl vrácen matce. Takto nějak přicházejí na svět tanky. No a když se něco nepovede, tak je z toho stíhač.

Vítejte ve světě nadbytečných podvozků, kradených technologií, kompromisů, špatného pancéřování a absurdních pokusů. Z principu totiž stíhačem tanků může být cokoli, co samo jezdí a má to schopnost vyřadit obrněné vozidlo. V dnešní době má Islámský stát v oblibě Toyotu Hilux, na kterou je přišroubovaný kanón. (Těžko si představit lepší reklamu na pickupy.) V dobách dávných se na to používaly i motorky. To jsou takzvané rychlé verze. Vynikají vysokou pohyblivostí, dobře se ukryjí a ve WoT se naštěstí nevyskytují.

Nás budou zajímat silné verze. Ne že by nám to ulehčilo práci. Koncepce stíhačů je totiž v tom, že jde ve spoustě případů o odpad z produkce, občas jednoúčelové vozidlo nebo pokus o multifunkční bezvěžový tank.

Typickým produkčním odpadem je například Ferdinand, který byl postavený na přebytečných podvozcích VK 45.01 od Ferdinanda Porscheho. Když Němci vybírali nový koncept těžkého tanku, tohle byla jedna z možností. Ferdinand Porsche si byl tak jistý úspěchem, že rovnou rozjel výrobu a ono to nevyšlo. Tak na základě podvozku vymyslel levnější verzi a raichu jej prodal.

Čistě jednoúčelové vozidlo mohla být třeba T95. Konstruovaná byla na výpady proti bunkrům. Pokud by se použil i představný pancíř, v plně sestavené verzi měla vepředu mít téměř půl metru oceli. Jenže do tankových manévrů se taková konfigurace samozřejmě nehodí.

Opačným příkladem je SU-152 Zvěroboj. Sovětský pokus o univerzální levný a přitom koncepční stíhač dopadl jako německý ovčák. Umí od každého něco, nic excelentně, ale dohromady to tak nějak funguje. Takže podvozek z KV-1 je spolehlivý, ale pomalý, dělo 152 mm nepřesné, ale zásah bolí, čelní pancíř je dobrý, ale není dokonalý. Je schopný zastat útočné vozidlo, artilerii, protibunkrový kanon a čekat v záloze. Jenže válka je chaos a situace se mění každým okamžikem, takže tento koncept se ve své době taky osvědčil.

A co my s nimi?

Ještě jednu věc jsem nezmínil. Pokud odmontujete “zbytečnosti”, jako je věž, ušetříte spoustu váhy, kterou můžete investovat do výzbroje. Stíhače mají tedy obecně lepší kanony. Ty mohou být přesnější, díky snazšímu přístupu rychleji nabíjet, mohou mít větší průbojnost nebo mohou mít větší poškození. Co je tedy navzájem konstrukčně odlišuje?

Především poměr pancíře a rychlosti a na to navazující možnosti v boji. Nutno podotknout, že při boji v první linii stíhače vždy potřebují doprovodné vozidlo, jinak jsou odsouzeny k rychlé smrti nebo ke kempení za křovíčkem u základny, kde se nepřátel buď nedočkají, nebo je rozválcují jednotky protivníka, které prorazily skrz linie.

Obecně je tedy můžeme rozdělit do dvou skupin právě podle pancíře a rychlosti:

● Tvrdé

● Měkké

Samozřejmě kvůli obrovskému množství variací snadno naleznete mezi těmito dvěma extrémy přechodové typy, které mi můžete omlátit o hlavu. Jen do toho, rád si počtu, jak s nimi hrát.

Tvrdé stíhače

V mnohém se podobají těžkým tankům a velmi často z nich vychází. Zepředu jim moc neublížíte a pokud ano, ony vám ublíží víc. Pokud se jim podaří objevit místo, kde si skryjí podvozek, máte prostě smůlu a můžete klidně opustit pozici, protože vás jakýkoli pokus o jejich poškození bude bolet. Tyhle stroje většinou ignorují maskování, protože jsou stejně vyšší jak běžné křoví. Jejich síla je svázána s úzkými koridory a hrboly, spoza kterých mají výhled do krajiny.

Většinou samy moc daleko nedohlédnou, ale to jim nevadí, protože vy musíte přijet k nim. Pokud se rozjedou vaším směrem, měli byste zpozornět, protože je možné, že brzy budete ujíždět se staženou anténou mezi pásy.

Tyto stíhače se dají stavět dvěma způsoby. První je silně ofenzivní konfigurace, kdy ignorujete prakticky vše kromě oprav. Jediné, co vás zajímá, je žárovka na veliteli (možná zatáčení nebo král bažin na řidiči), zbytek posádky má opravy. Ve výbavě máte bednu s nářadím. Máte dokonce běžně i na aktivce velké opravy. Jako druhou věc jedete bratry ve zbrani a pokud možno klimatizaci. Jako třetí kus výbavy si berete torzní tyče. To vše má jeden jediný účel: Stáhnout nahození pásů pod tři vteřiny.

Celá myšlenka této konfigurace je v tom, že zepředu vám prostě nikdo neublíží, máte čas na to nabít, jenom vás nesmí nikdo objet potažmo zastavit. Zažil jsem takto vybavenou T95 a je to i pro lehký tank značně frustrující. V jednom člověku prakticky nemáte šanci takovému stíhači ublížit a přitom kolem je tolik hladových děl.

Druhý způsob je pak klasický - maximalizovat rychlost a ničivost palby, potažmo přesnost. Doplňky tedy budou obsahovat ventilaci, nabiják a vylepšený pohon děla. Velitel pak klasickou žárovku, řidič klidnou jízdu, střelec kanonýra a celé to doplníme bratry ve zbrani. U nabíječe bych dokonce uvažoval o zoufalství. Sekunda dvě se v případě štěstí v neštěstí můžou hodit.

Měkké stíhače

Tady je situace složitější, protože mají mnohem více stylů hraní. Podle pohyblivosti můžete nepřítele vyhledávat a svítit. Můžete se dostat jako první do kontaktní vzdálenosti, střelbou nepřítele zastavit v nevýhodné pozici do příchodu posil a stáhnout se, přemisťovat se, být podpůrné vozidlo anebo pokud máte silný čelní pancíř, můžete taranovat. Nebo prostě vezmete svůj stíhač do první linie a ničíte nepřátele jedinou ranou.

Velmi oblíbená na výrobu kreditů je například americká T67. Pomalu se otáčí, pomalu otáčí věž, je měkká, ale je rychlá a má dobré dělo. Hraje se tedy na pasivního spotera v bezpečných křovinách, odkud si občas vystřelíte.

Naproti tomu německé osmičkové RHM Borsig je kanonfutro do městské zástavby. Ačkoliv vás prošijí i prázdné nábojnice hozené vaším směrem, 950 dmg na explozivce je prostě 950 dmg, které často nemá ani samohybka. Pokud to máte v hlavě v pořádku a nenecháte se sejmout jednou salvou, dokážete zatopit v úzkém koridoru i těžkým tankům. Efekt je čistě psychologický - nikdo se nechce nechat tímhle kanonem obdarovat.

Naproti tomu Švédi na vyšším tieru zase spoléhají na to, že z nich bude vidět asi tak dva centimetry, takže si najdou nějaký kopec, zpoza něj vás budou otravovat a vy se netrefíte a netrefíte a když jo, tak neprobijete. A když k nim přijedete, tak vám v plné rychlosti odcouvají.

Francouzi prozměnu prostě vystřílí zásobník a pak jdou na kafe.

Čím vybavit měkký stíhač? Asi to bude podle herního stylu. Pokud je rychlý a budete s ním chtít pasivně spotovat, vybavte jej jako lehký tank. Pokud dá ránu jak hrom, je dobré namaxovat rychlost přebíjení. Pokud je to neumětel, takový malý pomalý retardek, co se neotočí a neumí mířit jinam, než dopředu, a snadno jej prošijete i do čelního pancíře, asi bude nejvhodnější jej prostě strčit někam dozadu do křoví a čekat, že vám něco spotnou někde mezi hranicí renderu a maximálního spotu.

Obecně tedy jde o to, a týká se to i tvrdých verzí, podpořit tu konstrukční výhodu, kvůli které daný stíhač vznikl a situačně tomu přizpůsobit styl hry. Je důležité pamatovat na to, že sedíte v kompromisu a každá výhoda s sebou nese dvě nevýhody.

Typickou ukázkou je třeba Objekt 263, který jsem vylepšil nabijákem, bednou s opravami a… ano, protistřepinovou vložkou. Tento stíhač jsem totiž nepoužíval ke kempení, ale k lovení batchat a k taranu obecně. A kromě menšího poškození při nárazu jsem tím kompenzoval i damage od artilerií, povětšinou vlastních…

Nějaké dobré rady?

Se stíhačem se většině případů vyplatí spíš taranovat, než uhýbat. Podstatnou věcí je to, že vám prostě nikdo nesmí najet do boku. Nikdy nejezděte sami. Zatímco těžký tank si se střeďákem ještě dokáže relativně dobře poradit, pro vás to bude ultrablockerhpfreesucker.

Pokud máte nějaké tvrdé a nízké monstrum, snažte se spolupracovat s ostatními. T95, které za zády jede Maus je velmi zajímavá kombinace.

Stejně tak využívejte toho, že máte kanón jak hrom. Není nic horšího, než že necháte chcípnout těžký tank, který doprovázíte, jen kvůli tomu, že vám přijde jistější dát ránu do papíru, zatímco těžký tank, který jej objíždí, si beztrestně sází jednu za druhou. Vaším úkolem tedy není nasolit damage, ale hlavně tracknout nepřítele, aby se váš kolega mohl stáhnout.

Pokud máte rychlopalné dělo s nízkou penetrací, trackujte. On už se najde někdo, kdo vám přihodí kredity za asistenci.

A vždycky se snažte být v kontaktu s nepřítelem. Stíhač vzadu v křoví, který nemůže ani vytrestat vyjetého skauta, jenom čeká na smrt. Případů, kdy k vám dojedou dva rozbité tanky a vy zachráníte den, je minimum. Většinou to vypadá tak, že vás na spawnu protivník umlátí čepicema. I s T95 mám běžně najetý kilometr.

Jo a tady je jeden z důvodů, proč s sebou tahat opravy a lékárničku:



402 views
Náš banner
World of Tanks Download

Facebook

Staň se fanouškem

YouTube

Odebírej

© 2017-2020 by wotinfo.cz